Jdi na obsah Jdi na menu

Co nám brání zhubnout ?

11. 6. 2018

....Nebo se zříct sladkostí, alkoholu, cigaret, kávy a jiných závislostí ?

 

Člověk má rád to svoje - smrádek ale teploučko.

To své, co důvěrně zná. To, co dělá už roky.....

Třeba že si každý den dá po obědě něco sladkého. Třeba s kávou. Je to už takový rituál.

Když si ho dopřejeme,  uspokojí nás to.

Nebo si každý den dá nějaké to pivo, pravidelně odchází na jednu "kouřovou" atd.

To je to, co známe.

A to ,co důvěrně známe, nám přináší pocit bezpečí. V těchto případech falešný, ale my se rádi necháme obalamutit.

 

Nalháváme si, že " evidentně to tělo potřebuje, když mám na to chuť ",

nebo -" když se dostanu do stresové situace, prostě si musím dát " a další nesmysly.

V tuto chvíli, kdy se snažím co nejvíc odlehčit svému tělu, odlehčuji i své mysli a mám zajímavé vhledy.

Konečně jsem třeba pochopila to, co tady teď píšu - vpodstatě jde o ZVYK.

O zvyk, který v nás právě tím, že jsme " na to zvyklí ", vyvolává ten pocit bezpečí.

 

Jakmile se snažíme o ZMĚNU, narušujeme ZVYK a tím přestáváme mít POCIT BEZPEČÍ.

Dnes se tomu říká -  vykročit ze své komfortní zóny.

Opravdu se nemusí jednat jen o veřejné vystoupení před velkým publikem.

Ze své komfortní zóny vykračujeme kdykoliv, když překonáváme ten svůj smrádeček.

 

 

Při změně se začínáme cítit jaksi nesví. Říkáme si, že jsou to abstinenční příznaky.

Ano, ale nejsme závislí na cukru nebo kafi, jsme závislí na svém bezpečí....

 

Proto se tak těžko vzdáváme toho svého smrádečku.

Proto někdo nemůže zhubnout i když se tak snaží.

Proto se někdo nemůže uzdravit, ať dělá co dělá.

Je těžké si to přiznat, ale takový člověk  vlastně zhubnout nebo se vyléčit  nechce.

 

Navenek ano, ale v podvědomí mu strach říká - " co budeš dělat, až budeš mít o 20kg míň ? Třeba se za tebou budou muži otáčet a tvůj partner to neunese. Budeš se muset hlídat už pořád, abys zase nepřibrala. A nakoupit si spoustu nového oblečení, to bude peněz! A jak to vlastně bude dál? Být štíhlá je pro tebe zcela neznámý pocit, je to vůbec bezpečné? Budeš to vůbec ty ? "

 

 

Když jsem vynechala cukr, po pár dnech jsem začala mít pocit lehké nejistoty.

Neměla jsem na sladkosti chuť ale nějak jsem se v sobě ztrácela.

A najednou jsem pochopila proč. Narušila jsem svůj zvyk.

Co s tím, jak to překlenout, jak pokračovat dál ?

 

Pomoci může napsat sama sobě dopis, ujasnit si PROČ to dělám, co mi to přinese....

Nebo se naladit na své vnitřní JÁ a ujišťovat se o tom, že to, co dělám, mi prospívá a že to zvládnu.

V některých případech je vhodné vyhledat někoho, kdo dělá třeba kineziologii, konstelace, EFT, AFT, kraniosakrální terapii, homeopatii apod.

Pokud máme větší problém, je třeba ho vědomě zpracovat, jinak se dál neposuneme.

 

Při změně stravy může pomoci ponechat si jeden den v týdnu, kdy si dáme svoje oblíbené jídlo a pak zas pojedeme dál.

Nebo když nebudeme striktně vynechávat všechno nezdravé naráz, ale postupně.

Zkrátka, lepší je dělat menší krůčky ale sebejistě a trvale, než vykročit mílovými kroky a po pár metrech padnout vyčerpáním.

Samozřejmě psychickým.

 

Konkrétně u stravy je také důležité řídit se svým osobnostním typem.

Protože co dělá dobře jednomu, nemusí dělat dobře jinému.

 

O tom si zas povíme příště...

 

Byli byste rádi, aby více lidí pochopilo příčinu svých neúspěchů? Sdílejte článek, můžete jim tím pomoct.

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář