Jdi na obsah Jdi na menu

Dopis tátovi

9. 3. 2019

" Ahoj tati " zdravím Tě každé ráno před Tvojí fotkou.

 

Úplně stejná slova, úplně stejný tón, jakým jsem Tě zdravila při příchodu na nemocniční pokoj.

Zaklepat, otevřít dveře, pozdravit spolupacienty a pak " Ahoj tati ".

Ani nevím proč, ale cítila jsem, že to má nějaký význam.

Asi proto, že jsi hned poznal, kdo přišel.

Asi proto, že jsem kdysi četla o péči poskytovanou pacientům v bezvědomí a umírajícím. Sestřička pokaždé pacienta osloví stejným způsobem, dotkne se ho pokaždé stejně a na stejném místě apod......

Tak nějak to ve mně zůstalo.

 

Víš, vždycky jsem se bála hrozně toho, že mi s mámou umřete.

Byla jsem přesvědčená, že se zhroutím.

Úplně se uzavřu, možná se zblázním, budu od rána do večera brečet a budu v sobě mít šílený prázdno.

Nebo upadnu do spárů alkoholu.

Nebo skončím na antidepresivech.

 

Je to měsíc, co jsem se s Tebou rozloučila .

Od rakve jsem šla jako poslední, chtěla jsem Ti v klidu říct " Ahoj tati ".

Všechno je v pořádku.......

 

Od druhého odstavce tohoto dopisu k třetímu jsem ale musela ujít dlouhou cestu.

 

Cestu, na které jsem se rozloučila s TŘEMI lidmi během TŘÍ let. Náhoda ?

Byla jsem u postele sestřenice umírající na rakovinu, byla jsem u postele mého bratra napojeného na přístroje.

Byla jsem s Tebou, tati, když jsem jezdila obden do nemocnice, protože jsem cítila, že už brzy se Tě nebudu moct dotknout....

Náhoda ?

 

Nemyslím.

 

U Vás jsem pochopila, že smrt může být i milosrdná.

U těžce nemocného nebo starého, naprosto nemohoucího člověka, je vysvobozením.

 

Kdysi jsem četla knihu od Dr. Tomáše Lebenharta, kde se mě velice dotklo  toto : " Lítost graduje zejména na pohřbech.

Nářek, vzlyky, volání zemřelého.....

Tito pozůstalí si neuvědomují, jak těžce škodí odcházející duši, jak ji trápí a nutí setrvávat ve hmotných vibracích.

Přitom jde o egoistické výlevy. Ti lidé litují sebe !

ONI o někoho přišli, ONI trpí......"

 

Přišlo mi to až cynické.

Nelíbilo se mi to.

 

O pár let později uznávám, že Dr. Lebenhart měl pravdu.

 

Ale ten posun, to, proč to najednou chápu a nelituji sebe, že mi někdo odešel, to je vývoj.

Ne každý k tomu dojde, každý jsme na jiném stupni vývoje jak píšu zde .

 

Já jsem šťastná, že už je Ti dobře.

Odjížděla jsem od Tebe a o 3 hodiny později jsi usnul .Dokonce prý s úsměvem na rtech.

Jsem vděčná, že jsem tam mohla být, držet Tě zas za ruku. Pusa na čelo, aby Ti bylo veselo.....

Bál jsi se do poslední chvíle jak to zvládnu. Neuvěřitelný ! Zase jsi nemyslel na sebe ale na mě.

Musela jsem Tě ujistit, že to zvládnu, abych Ti odchod neztěžovala.

A splnila jsem slib.

 

Pochopila jsem, že jsi všude okolo mě.

Jsi v mém srdci, jsi tráva, jsi vzduch, jsi srnka pasoucí se na louce.....

Všichni jsme propojení, protože energie je jenom jedna.

 

Ty jsi pouze odložil fyzické tělo, které dosloužilo.

Jinak jsi stále se mnou.

 

Jsem na Tebe hrdá, že jsi zvládnul svou cestu, která nebyla lehká.

Že jsi ji zvládnul až sem.

Děkuji za znamení, kterých se mi dostalo.

Děkuji Ti za to, že jsi můj táta. 

Děkuji za posun v mém vývoji.

 

Mám v sobě hluboký pocit vnitřního klidu a míru, smíření, přijetí.

 

Je to osvobozující.

Všechno je v pořádku.

Tak AHOJ TATI heart