Jdi na obsah Jdi na menu

Druhý zlom

21. 3. 2018

Můj milovaný manžel sní s chutí všechno, co uvařím a upeču.

Pochválí mi to.

Vedle něj se cítím jako skvělá kuchařka a mám pocit, že vaření mi nikdy nešlo lépe.   cooking-3117871_960_720.jpg

Vlastně mám dojem, že umím daleko líp uvařit zdravá jídla než ta klasická.

Nebudu  zastírat, že první a hlavní důvod změny jídelníčku byly naše zdravotní problémy.

Tak už to bývá, většina lidí se o změnu začne zajímat až když je zastihne nemoc.

Ale vždycky to tak nebylo..........

 

Doma ( rozuměj u rodičů ) jsme jedli skromně, maso jsme rozhodně neměli denně, sladkost ( jednu ) tak jednou za měsíc.

Šlehačku máma používala výjimečně a snažila se hodně o zeleninové polévky, saláty, chleba se zeleninou, vločkové karbanátky s kapustou a podobná jídla.

Ano, snažila se.

Přesto to nebyla úplně zdravá strava, jedli jsme konvenčně.

Omáčky zahuštěné moukou, denně pečivo s máslem nebo sýrem, kakao, krupicová kaše....

Velmi často brambory, knedlíky.

Čočka s párkem nebo vajíčkem a chlebem.

Občas hrachová kaše, ostatní luštěniny jsem neměla ráda, co z nich taky uvařit aby si člověk pochutnal.

Navíc se z nich přece hrozně prdí.

 

V zimě jsme samozřejmě stáli fronty na mandarinky, pomeranče a banány.

 

Když jsem se vdala, ze stravování manželovy rodiny jsem byla ohromená.

Šlehačka  byla v jídlech běžná, stejně tak maso a uzeniny, které se točily téměř denně. Někdy i několikrát denně.

Denně něco sladkého, limonády, buchty, cukroví.....

To jsem doma neznala a samozřejmě mi to zachutnalo.          p3070491.jpg

Doslova jsem lačněla po těch dobrotách.

A tak se z jídla stala závislost. Hlavně cukrová.

Jsi unavená, máš starosti ? Dej si čokoládu, ta ti pomůže !

Jo jo, pomohla, na chvilku. O to horší byl potom propad. Ještě níž....

 

Vzpomínám si, jak jsme kdysi před lety s mužem jezdili nakupovat do Makra.

Téměř všechno se tam prodává ve velkém balení a tak jsme z každého nákupu táhli vozík plný mega balení mléka, řezů a štanglí salámu.

V té době bylo běžné, že jsme řezy jedli k snídani ( bylo to rychlé - stačí jen rozbalit ), po obědě ( sladká tečka musí být ) a po večeři ( uděláme si večerní pohodu ).

Tohle období trvalo asi 15 let.

Měla jsem sice vždycky ráda bylinky a vždycky jsem málo solila a kořenila.

Měla jsem ráda zeleninové polévky a snažila jsem se v kuchyni zeleninu celkově hodně používat.

Přesto se teď tomu musím smát. Bylo to zoufale málo.

 

Dali jsme si zeleninovou polévku, k obědu jsme přidali salát, na chleba se salámem rajče a okurku a byli jsme přesvědčeni, jakou jsme za ten den zdolali HROMADU zeleniny.

Občas bylinkový čaj a měli jsme pocit, že pro své zdraví nemůžeme udělat víc.

 

Jednou přijeli na návštěvu naši přátelé.

Vrhli se na zdravou výživu, konkrétně na makrobiotiku.

Když jsme poslouchali jejich řeči o bílých jedech, nechápavě jsme kroutili hlavou.

Kam dali rozum ?

Přece mléko, chleba, maso a vejce je základ jídelníčku !

V zimě máme nedostatek vitamínů, proto si musíme kupovat citrusy - je v nich spoustu céčka.

 

Nebyli jsme na změnu připravení.

Tohle si pamatujte, NIKDY nepřemluvíte ani nedonutíte ke změně někoho, kdo na ni není připraven !

 

Ke změně došlo po narození našeho druhého dítěte.

Začalo to používáním ekologických čistících prostředků a pokračovalo to uvědoměním, že by bylo fajn změnit stravu.

Mým uvědoměním.

Manžel se na to bohužel vůbec netvářil.

 

Ano, je pravda, že zpočátku moje nová jídla nebyla příliš poživatelná.

Ale netvářil se na ně, ani když už poživatelná byla.

 

Jsem typ člověka, který když si chce něco vyzkoušet, doufá, že by mu to mohlo nějak pomoct, tak se snaží tomu přivyknout.

Upřímně přiznávám, že ze začátku mi to přišlo velmi podivné.

Byly to leckdy pro mě prapodivné kombinace a zvláštní chutě.   p3070481.jpg

Postupně jsem se ale ve vaření zlepšovala a na ty "divné" chutě si zvykala.

 

Konečně jsem začala ztrácet kila navíc a začalo se mi zlepšovat zdraví.

O tom si přečtěte  v článku

 

Velmi mě ale mrzelo a sráželo mé nadšení, že jsem doma neměla žádnou podporu.

Vypadalo to, že nemám šanci manžela přesvědčit.

Musela jsem vařit a péct na dvakrát.

To mě nebavilo, kazilo mi to radost z mých zdravotních úspěchů a okrádalo mě to o čas.

Celý den jsem jen vařila.

Občas se stalo, že jsem ven vyšla jen na 10 minut, jinak jsem byla připoutaná ke kuchyni.

 

Začalo toho na mě být moc a přes veškeré úspěchy mě začalo opouštět původní nadšení.....

 

 

Jak to pokračovalo dál, se dozvíte v dalším článku....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář