Jdi na obsah Jdi na menu

Listopad

14. 11. 2017

Listopad tě zve k nahlédnutí do své duše

 

Tak přesně tohle mi proběhlo hlavou včera večer těsně před usnutím.

Ještě jsem se nenaučila mít u postele tužku a papír k zaznamenání okamžitých nápadů.

Něčeho, co vám chci předat. Kupodivu jsem to tentokrát nezapoměla a tak - tady to máte.

Poslední dva dny jsem vůbec neměla chuť něco tvořit, psát, vymýšlet, doplňovat produkty do e-shopu, zkrátka pracovat na svém snu, o které jsem se ještě před nějakým časem neodvážila ani snít.

 

Práce na webu mě moc a moc baví

A taky naplňuje. Chci inspirovat ostatní, aby se o sebe začali více starat, aby si začali zdravě vařit, aby poslouchali své tělo, aby pochopili souvislosti mezi myslí, duší a tělem, aby byli prostě a jednoduše zdravější.

Hřeje mě u srdíčka, když mi někdo pošle milou zprávu o tom, že se mu můj web líbí, že krém na ruce, který si objednal, mu pomáhá na ekzém, že se mu líbí a inspirují ho moje recepty, případně žádá o radu.

 

Energy drink ?

Ano, tyhle zprávy jsou pro mě takovým Energy drinkem (který jsem mimochodem nikdy nepila a ani pít nebudu ), který mě vystřelí rovnou do oblak.

Je to silné nakopnutí, příval energie, který mě  posouvá  dál a pomáhá mi ve špatných dnech to nevzdat a v dobrých dnech ještě zvětší euforii a chuť do práce.

Co na tom, že mi kolikrát večer hlava únavou skoro padá na klávesnici a na monitor doslova mžourám.

Už bych tak chtěla jít spát, aspoň do té doby, než se vzbudí menší mrňous - mami, pojď ke mě, pláč kvůli ošklivým snům, občas ještě na chvilku na kojení......

Ráno vstávám s očima opuchlýma, že na ně skoro nevidím, protože prostě moje oči monitor příliš nemilují.

Přes den toho na webu příliš neudělám, je třeba uvařit, aspoň trochu uklidit, vyprat,......maminky to jistě znají.

Pokud sednu k počítači, zaručeně zrovna někdo z rodiny něco neodkladného potřebuje, děti lítají kolem mě, nedokážu téměř nic vymyslet, nedokážu se soustředit.

Proto čekám většinou na večer - nebýt té představy teplé postele, jsem tu přilepená aspoň do půlnoci.

Ale teď to bylo jinak.

 

Poslední dva dny

Přátelé, stály za prd! Pardon.

Osvědčené metody i shůry seslaná pomoc v podobě dalšího velmi milého a povzbuzujícího emailu tentokrát selhaly.

Co se vlastně stalo ?

Velkoobchod, se kterým jsem se domluvila na spolupráci, předělal svoje stránky a od té doby mi nejdou zkopírovat popisky zboží, leckdy poměrně dlouhé.

Takže zatím stále přešlapuji na místě a hledám řešení, abych to všechno nemusela psát ručně.

Další zádrhele podle známého zákona " nikdy nezůstane u jednoho " na sebe nenechaly dlouho čekat.

Nějak se to na mě všechno sesypalo a měla jsem chuť jen sedět na gauči a koukat do blba nebo něco podobného.

Rozhodně ne něco řešit, vymýšlet recepty nebo články apod.

 

Temná propast

Začala jsem se propadat do ošklivého pocitu vzteku, beznaděje a prázdnoty a nastoupily myšlenky typu - jestli TO má cenu, jestli mě ( nás ) TO uživí, jestli má cenu se snažit dál.....

Zoufalství se stupňovalo.

Jestli opustím svůj sen, bude to špatně. Nebudu šťastná já ani má rodina. Nehledě na události, které mě k uskutečnění snu jasně dovedly.

A v takovém stavu zkuste něco vymýšlet.

 

Slunce už vysvitlo

Dnešní ráno už bylo trochu jiné. Vzala jsem kdesi zapomenutý rozum do hrsti a pokusila se nepříjemné situace obrátit v pozitivní.

Kupodivu se celkem podařilo. Nakonec obrat přímo vyvrcholil jedním článkem.

O ženě, která ho napsala, jsem  už slyšela. Tehdy mě nezaujala, takže jsem ani nečetla její články. 

Znáte to - musí vás to oslovit.

Evidentně na to nebyl ten správný čas. Ten přišel až teď.

Mou pozornost upoutal článek, ve kterém tato žena popisovala stejné pocity, jaké jsem pociťovala teď já.

Vyjmenovala zde i věci, které ji z takové nepříjemné situace dokážou vytáhnout.

A já zjistila, že mě stačí pouze dvě .

 

1. Na situaci se podívat s odstupem několika hodin či dnů, protože pak už se nám nezdá kaše tak horká, jak se uvařila.

2. Možnost přečíst nebo vyslechnout si, že někdo má podobný problém jako my.

 

A tak jsem během tří listopadových dnů nahlédla do své duše.

Nakouknutí to ze začátku nebylo příjemné, ale postupně jsem bahno dokázala přeměnit na jemný píseček zalitý sluncem.

Zase jsem se dozvěděla víc o sobě, o lidech kolem sebe, o pravdivosti vesmírného zákonu - co vyšleš, to se ti vrátí.

 

Jak to vlastně je

Já vysílám pomoc a podporu. Pomáhám těm, kteří o to stojí, aby byli zdravější, šťastnější a vědomí sami sebe.

A to se mi teď vrací. 

Jsem za to neskonale vděčná a děkuji všem, kdo se mi snaží pomoci jakýmkoliv způsobem.

Děkuji vám všem, kteří navštěvujete můj web, líbí se vám recepty a články, dáváte mi " palečky " a píšete mi milé zprávy.

Díky !

 

Ano, vesmírné zákony fungují a tak JEDU DÁL !!!smiley

 

Vaše Jana.

 

Motto : " Všichni potřebujeme občas nahlédnout do své duše, abychom věděli, kdo jsme".

 

Zdroj foto : Pixabay

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář