Jdi na obsah Jdi na menu

Milujeme kamínky

12. 6. 2019

Oblázky z potoka, polodrahokamy nebo kameny nasbírané na poli.

 

V dětství jsem byla vášnivou sběratelkou kamenů.

Měla jsem poměrně velkou sbírku a kdyby bylo kam je dávat, byla by ještě větší.

Tenhle koníček mě moc bavil a kameny jsem milovala.

Během let jsem na to nějak zapoměla....

 

Přibližně po třiceti letech se dívám na dceru, která si v poličce shraňuje různě velké i barevné "šutry".

Vyloudí mi to úsměv na tváři.

Historie se opakuje.

 

Díky ní objevuji znovu svět kamenů a předávám jí kamínek, kde bydlí skřítek s lucerničkou.

Dětská fantazie nezná mezí a já v kamínku tenkrát opravdu viděla světýlko.

Prohlížíme si obrázky polodrahokamů a lačně pozorujeme vystavené kamínky v prodejnách.

 

Vybíráme si spolu dva náramky, jak jinak než intuitivně.

Na prvotní otázku - " mami, jaký si mám vybrat" odpovídám - "ten, který tě hned zaujme "

A tak si kupuji ametyst a růženín a malá ametyst a křišťál.

 

Nadšeně si čteme o účincích polodrahokamů, o jejich čištění a nabíjení.

Až teď se dovídám, že některé se nenabíjejí na slunečním, nýbrž na měsíčním světle.

Silné slunce by mohlo citlivější kamínky poškodit.

 

V létě plánujeme opět výlet do potoka, k tomuhle vodnímu toku mám hodně blízko.

Ve vzpomínkách zase sedím na velkém kameni v potoce poblíž naší chaty.

Chaty, kterou postavil táta a která už dávno není naše.

Vzpomínky mi ale nikdo nevezme a tak se zase brodím potokem a beru do ruky nádherně oblé , vodou ohlazené kameny.

Znovu cítím ten nádherný pocit štěstí.

Už se nemůžu dočkat, až ten potok ukážu rodině.

 

Jestlipak jsou v něm kameny pořád stejně krásné ?

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář