Jdi na obsah Jdi na menu

Na rozcestí

20. 4. 2019

Byl to den jako každý jiný, ale přece něčím zvláštní.

V ten den jsem se dostala sama k sobě nejblíž.

A může za to žena, vlastně několik žen.....

 

Taky moje rodina....

Všichni mi radili - " dej se tudy "

A já ?

Jsem rebel a vždycky budu a vážím si své intuice.

Jen ta mi radí tak, jak je to v TUTO chvíli pro MĚ nejlepší.

A tak jsem najednou stála na rozcestí, v první chvíli ve zmatku, co si počít.

 

Po pár dnech přemýšlení, hodnocení pocitů a situací , vnitřních bojů, už VÍM....

Opět žasnu nad moudrostí Vesmíru.

Naslouchám zvukům lesa, bublání vody v potoce, zasvištění ptačích křídel i šumění stromů.

Pozoruji první ospalé včelky a brouky na zahradě a obdivuji rozkvetlé stromy.

Zahrada je posetá sedmikráskami a pampeliškami - kdo kdy namaloval krásnější obraz ?

 

p4220293.jpg

 

Jak můžeme tohle vědomě ničit ?

Naštěstí přibývá lidí, kteří si uvědomují důležitost přírody .

Můj synovec pravidelně vynáší z lesa pytle plné plastů a odpadků.

Je vegetarián a nakupuje bez igelitek.

 

U nás doma se snažíme co nejvíc třídit odpad.

I nejmladší člen rodiny dávno ví, kam patří papír a kam plast.

Nakupujeme co nejvíce lokálních potravin a podporujeme tak české výrobce.

Omezujeme plasty tím, že na úklid používáme koncentráty . Naši pokožku i přírodu šetříme tím, že používáme na praní prací program bez fosfátů a zeolitů.

Obaly posíláme zpět výrobci , který je opakovaně naplní.

 

Nehnojíme zeleninu chemickými hnojivy a nepostřikujeme stromy.

Na zahradě necháváme zarostlá místa, aby měly hmyzáci svůj úkryt.

S radostí pozoruji, kolik lidí se přidává.

Máte moji úctu heart

 

Pokud každý z nás udělá aspoň něco, dohromady to bude hodně znát.

A tržní otázka - co z toho ?

Kromě skvělého pocitu, že pomáhám, také šanci pro děti a vnoučata.

 

 

Možná ještě pamatujete dobu, kdy se běžně pila voda ze studánek a v potoce se lovili raci.

Kdy alergie byla cizí pojem a babičky nám vařily bylinkové čaje.

 

Pojďme přispět k tomu, že nebudou přibývat civilizační nemoci.

Že nebudou naše děti dýchat zamořený vzduch a jíst zeleninu plnou pesticidů.

Že jejich citlivou kůži nebude trápit ekzém z pracích prášků a nevhodných tělových krémů.

Věděli jste, že přes kůži se do těla dostává až 60 % aplikovaných látek ?

 

Chcete aby vaše děti mohly v trávě pozorovat kytky a brouky a zase mohly pít ze studánky?

 

img_20190422_120801--3-.jpg

 

Já chci a vím že to není utopie,stačí se jen trochu snažit.

Díky všem lidem kteří mě dovedli na mé rozcestí jsem si znovu připomněla CO opravdu chci.

Díky všem, kteří chápou, že mezi zdravím Přírody a zdravím naším existuje přímá úměra.

 

A jestli stojíte i vy teď na rozcestí, zkuste se chvíli odpojit od virtuálního světa, vypnout mobily a buďte jen sami se sebou.

Zastavte se a s úžasem pozorujte, jak dokonalý obraz namalovala Příroda.

Dostanete se sami k sobě a pochopíte, co je opravdu důležité.

 

Jedině tak bude mít náš svět šanci .....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář