Jdi na obsah Jdi na menu

Univerzální cesta neexistuje

Každý člověk nějak začíná.

Každý člověk nějak pokračuje.

Každý člověk nějak končí.

Ano, je jedna cesta, cesta životem, ale u každého je jiná.

Naše životní cesta je lemovaná různými ukazateli, různými směrovkami, a je jen na nás, kterým směrem se dáme.

 

Někdy jdeme rychle kupředu a víme, že jdeme dobře.

Obvyklejší ale bývá to, že jdeme sice rychle, ale v rychlosti všechny ukazatele míjíme a nakonec zůstaneme stát a najednou nevíme kam dál.

Nebo postupujeme pomalu a rozvážně čteme popisky na ukazatelích a rozhodujeme se, zda je to ten správný ukazatel.

Někdy se rozhodneme tak, jindy onak, ale pokaždé je to správně. Správně právě pro nás a právě v tuhle chvíli.

Nemá žádný smysl si později vyčítat, že jsem měl jít jiným směrem, že tento nebyl ten správný.

Ale on byl, byl to pro nás ten pravý směr.

 

Protože každý jsme na své cestě někde jinde. Co je pro nás "to správné" pro jiného postrádá logiku.

Někde jsem kdysi četla, že si životní cestu můžeme představit jako dlouhatánské schodiště. Někdo je teprve na prvním schodu, někdo na desátém, jiný na padesátém a někdo třeba na devadesátém.

Když se posouváme ve svém vývoji dál, může se stát, že někteří lidé z našeho života odejdou. Protože oni zůstali stát na místě, kde jsme byli i my, ale my už jsme se pohnuli a jsme jinde.

A naopak do našeho života přijdou lidé, kteří jsou v tu chvíli skoro na tom našem schodu. Kteří jsou ve svém vývoji na podobné úrovni.

A také nám někteří zůstanou. Protože se pohybujeme vzhůru po schodišti přibližně stejným tempem.

 

Někdy až po čase pochopíme, že zpočátku svízelná situace, nám přinesla nakonec něco dobrého.

A ty nejtěžší situace nás nejvíc naučí.

Není to lehké, ale přišla vám snad škola v dětství lehká? Náš život je taky škola, učíme se mnoha věcem.....

Pokud se nám nějaké situace opakují, znamená to, že jsme nepochopili poselství.

Pokud porozumíme tomu PROČ se nám TO děje, pak se nám ona situace už nikdy opakovat nebude.

Proto se snažte vždy každou nepříjemnou situaci rozebrat a zkuste se sami sebe zeptat, CO vás má  naučit.

Podívejte se opravdu hluboko do sebe a ptejte se. Vnímejte svoje tělo, jak reaguje, zkuste se co nejvíc uvolnit a vnímat své pocity.

Odpověď přijde. Pokud ne, není od věci vyhledat šikovného terapeuta, který vám s tím pomůže.

Postupně se naučíte svému tělu naslouchat a poslouchat ho.

 

Což se týká samozřejmě i zdraví. Když svému tělu naslouchám, vím, co mu dělá dobře a co ne, čím ho ničím.

A čím ho dřív nebo později dovedu k nemoci.

Zkuste  takové naslouchání svému tělu trénovat. Budete si tím rozvíjet svojí intuici, která je dnes ve většině lidí jakoby schovaná pod nánosem "moudrých" civilizačních myšlenek.

Civilizace ubíjí intuici a proto se snažte co nejvíc chodit do přírody, v teplém období choďte venku bosi, cvičte jógu, meditujte......

Jděte sami ven a vnímejte naplno závan větru, který se přežene přes vaši tvář.

Vnímejte do detailu listy na stromě, prohlédněte si pozorně včelu jak sbírá pyl na květině.

Vezměte do ruky kámen, hrajte si s ním v dlaních......

To všechno vám pomůže " schovanou " intuici vytáhnout zase ven na světlo.

A  intuice vám pak pomůže při rozhodování, kterým směrem se vlastně máte dát.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář